Popis
Magická Sicílie, rodné Mineo, ten „pupek světa“, který uchovává dědictví Řeků a Arabů, kraj „těch posledních“, nejchudších rolníků a řemeslníků, kteří zároveň píší básně, zabývají se hudbou, propadají astronomické a botanické vášni, kraj léčitelů a kulinářů, je inspirací takřka všech Bonaviriho knih. Lyrický deník Nezměrný čas (1976) „byl napsán z velké části v Mineu roku 1955“, tedy v době, kdy zde Bonaviri pracoval jako praktický lékař. Tato próza může být čtenáři úvodem do Bonaviriho světa, básnickým průvodcem po Mineu a okolí, tamějších bytostech a věcech, mytologii, jazyku…
V následujícím textu Dolcissimo (1978), kde je Mineo překřtěno na Zebulonii, kam přijíždějí dva lékaři, aby zkoumali „názory, duševní sklony a zřejmé omyly a bludy“, do nichž zabředli Zebuloňané, jsme již naplno vrženi do „lesa symbolů a metamorfóz“, do nečekaných souvislostí mikrosvěta a makrosvěta, do bezčasí, v němž se živí potkávají s mrtvými, do strhujícího rytmu jazyka, který nic nezapomíná.
